Petr Čadek:

Zdravím všechny mé fanoušky. Tímto delším článkem bych chtěl zhodnotit sezonu 2019, takže se pohodlně usaďte a jdeme na to.

Cíle do této sezony byly následující:
1. Získání slovenského titulu
2. Zlepšit čas v Hořicích a pokusit se o top ten
3. Pravidelně se umísťovat mezi deseti nejlepšími a snížit ztrátu na vítěze proti loňsku.
Zda se mi to podařilo se dozvíte již za několik řádků.

Sezóna začala Jarní cenou Brna, kde bylo ovšem tak špatné počasí , že bys psa ani motorku z domu nevyhnal a tak jsem radši šetřil sebe a materiál na dny příští.
První svezení jsem absolvoval na Slovakia Ringu, kde SMF udělala testování zdarma. Časy byly dobré, ale pořád jsme bojovali s funkčností modrého Bleska.

Konečně nadešel první máj. To se konají první závody na Slovakia Ringu. Celkem 20 jezdců na startu bylo odhodlaných porvat se o první body do slovenského mistráku. Všechny tréninky jsem se pohyboval v první trojce, bohužel hned v prvním závodě mělo červené Ferrari poruchu na startu a já vyjížděl s pořádnou ztrátou. Konečné 9. místo bylo první komplikaci za titulem.

Ve druhém závodě jsem se pohyboval na druhé příčce prakticky až do posledního kola, kdy jsem byl delší na brzdy a Robert Malík využil mé chyby. Tudíž třetí flek na bedně.

Dalším závodem byl první „příroďák“ ve Starém Městě. Předpověď počasí slibovala pěkné drama. Drama slibovala i startovní listina, kde bylo 40 jezdců. Po suchých trénincích jsem bral třetí řadu a celkové osmé místo. Bohužel v neděli se změnilo počasí zpátky na zimu a střídal se déšť a sníh. Před naším závodem ale přestalo a já risknul asi jako jediný suché pneu. To by i vyšlo, bohužel pro pády byly naše závody přerušené a mezitím začalo pršet. Jelikož byl vyhlášen mokrý závod nebyl čas na změnu motorky. Doklouzal jsem na 13. místě. Naštěstí se klukům slovenským dařilo ještě méně, a tak jsem utrpěl druhé místo mezi Slováky.

A jsou tady Hořice, nejlepší a nejkrásnější závody které znám. Počasí špičkové a 45 jezdců slibovalo parádní podívanou. Cíl, se kterým jsem do závodu šel se mi bohužel nepodařilo splnit. Můj nejlepší čas zůstal nepokořen a celkově 16. místo bylo daleko za mým cílem. Velké zklamání.

Jičín vynechávám a soustředím se na Trenčín. Obnovený závod na letišti se pořadatelsky velmi vydařil.  25 jezdců na startu si závody parádně užilo a dvakrát 7. místo celkově bylo dobré. Do slovenského mistrovství jsem si připsal dvakrát třetí místo což znamenalo další ztrátu. Prozatímní lídr šampionátu Marcel Hruboš vyhrál doteď všechny závody a dostihnout ho se jevilo jako nemožné. Zůstával nám teda boj o druhé místo.

Konečně je tady domácí závod v Radvanicích. 30 pilotů si závod moc neužilo, skončil totiž velmi nešťastně, kdy v boji o místo na bedně havaroval Martin Prouza a bohužel zraněním na místě podlehnul. Mé šesté místo neznamená proti tomu vůbec nic. Martine odpočívej v pokoji.

A máme tady další domácí závod, který vlastně začal dříve, než vůbec začal. Naše vzájemné antipatie vyústily v to, že mne nechtěli nechat startovat. Ovšem díky vedení JURY se můj start podařil za což jim moc děkuji. Chtěl bych poděkovat i jednomu „nejmenovanému“ fotografovi, který se za mne u vedení Prosportu přimluvil. Závodní víkend byl ovšem velmi ovlivněn počasím, kdy prakticky pořád pršelo a celý program se neustále posouval, a nakonec se ani celý neodjel. Náš závod se jel na mokré trati bez deště. Na start se postavilo jen 14 jezdců což bylo veliké zklamání. Ze špičky nechyběl ale nikdo a tak 8. místo na startu jen s minimální ztrátou na první byl splněn jeden z mých předsezonních cílů. Závod už tak povedený nebyl a já po pádu nedokončil.

Dymokury, toto byl další a vlastně poslední závod na přírodě. Jezdím tam rád. Pohodová atmosféra, výborné závody. Plný rošt 30 závodníků, velmi rychlá trať, horké počasí to bude parádní podívaná. A taky, že byla. Po sobotě 8. místo a zase minimální ztráta na čelo. V závodě jsem lehce zaspal start a propadnul se na 10. místo. Ale od třetího kola jsem byl zpět na svém, a tak to i dopadlo. Znovu teda 8. místo. Spokojenost.

A je tady poslední závodní víkend, a to Cenu Slovenska na Slovakia Ringu. Karty byly rozdány následovně, Marcel přijel jako již jistý mistr, ale schyloval se boj o druhé místo. Já byl sice druhý o dva body před Edou Wernerem, ale ten má tento okruh hodně najetý, a tak jsem si moc nevěřil.  V trénincích jsem se pohyboval v první pětce celkového pořadí hned za Edou, bohužel v kvalifikaci z toho bylo místo šesté, ale aspoň pořád druhá řada. První závod poznamenaly pády, a tak byl přerušen. Po uklizení tratě jsme dostali druhou šanci a té jsem se chopil parádně. Celý závod jsem se pohyboval ve vedoucí šestičlenné skupině a chvílemi dokonce vedl. Na cílovku najíždím třetí, ale z větru mne dva borci předjíždí a já končím na pátém místě se ztrátou 1,2 sekundy na prvního. Nádherný závod. Bohužel Eda končí přede mnou, a tak se v celkovém pořadí propadám na třetí flek. Máme ovšem ještě jeden závod!!!

Na roštu se posouvám na pátou pozici a vidím, že můj největší soupeř Eda nestartuje. V dopoledním warm-upu zničil svůj motor a nepodařilo se sehnat náhradní. Úkol zní, nespadnout, rezignovat z celkového pořadí a dokončit do 7. místa. Celý závod se znovu pohybuju ve vedoucí skupině, ale neútočím a soustředím se na dokončení závodu. Dojíždím nakonec šestý celkově a čtvrtý ze slovenských jezdců, a to mi stačí na vyhoupnutí pořadím na konečný druhý flek.

Závěrem bych chtěl napsat, že jsem velmi spokojen s modrým Bleskem, jede parádně a rozhodně má na to jet o bednu i na přírodě. Ted ještě abych si srovnal hlavu pilot a bude to oukej :-)

Veliké poděkování patří mé rodině, bez které bych nemohl dělat co dělám a taky mým sponzorům.  Velmi děkuji GM, nebýt jeho tak těch sponzorů mám méně. Marku moc ti děkuji. Dále Wusovi a PK STAVBY, že mohu startovat za jeho team. Filipovi z RST, Tomášovi z MotoSportVideo, MotoZem, ETS rac1ng fuels. Ještě jednou Vám všem děkuji, je to Vaše zásluha.

Petridas 91
Foto: Karel Šoukal, Pavel Salaba, Marián Zeman, Jaro Kapustka

Zdroj: roadracing.sk